JAK SE PROJEVUJE ZTRACENÁ ČÁST DUŠE

Jak se projevuje ztracená část duše

V důsledku traumatického zážitku se často část naší duše oddělí. Je to sebeobranný mechanismus ve chvílích, kdy je situace příliš zatěžující.

Zůstává pak skryta v bezpečí a zřídkakdy se sama vrátí zpět.

Příčinou ztráty duše bývá zahlcující situace jako je například šok, pocit ohrožení života, zrada, ztráta, šikana, nehoda nebo chirurgický zákrok.

Ale také například důsledek zanedbání nebo špatného zacházení v dětství, porodní trauma a stavy ohrožení v prenatálním období.

Taková událost byla většinou silně emočně nabitá, příliš intenzivní a v danou chvíli neměla řešení.

Základní pocit byl: „Necítím se bezpečně, nechci toho být svědkem, nechci u toho být. Tato příhoda představuje nebezpečí pro můj život a pro přežití.“

Trauma v zásadě znamená, že se od sebe raději odpojíme.

Podobně zraňující je zkušenost, že člověk tady není vítaný, připadá si něčím odlišný, cítí se osamělý nebo nešťastný. V tu chvíli se tato esenciální část odděluje a ztrácí se v čase. V dnešní moderní společnosti podobnou ztrátu duše prodělal v rozmanitých podobách a v menší nebo větší míře téměř každý.

Zaznamenala jsem i případy oddělených částí duše, z důvodu nevstřebaných nebo jinak neuzavřených zážitků, které byly krásné nebo emočně silné.

Jaké jsou projevy ztracené části duše následkem traumatu

Člověk se často necítí plně ve svém těle, může mít dojem, že věci nejsou skutečné a svět působí až nereálně. Zažívá pocit oddělenosti, prázdnoty, dělá mu problém být v přítomnosti a stahuje se do sebe.

Může docházet k přecitlivělosti, přehnaným nebo naopak potlačovaným emočním reakcím, úzkostem, depresím, nespavosti nebo k zapomětlivosti.

Traumatické události se někdy vrací v podobě záblesků vzpomínek, způsobují výkyvy nálad, strachy a pocity rozbitého, zlomeného já. K dalším symptomům patří různé poruchy, psychosomatické projevy a sklon k závislostem všeho druhu.

V důsledku odcizení často dochází k disociaci, jakémusi vnitřnímu vypnutí a popírání sebe a reality.

Lidi to pak někdy táhne ke spiritualitě, ale to je duchovní obcházení, které bohužel problém neřeší ani neléčí.

Je potřeba pochopit, že důvodem, proč část naší podstaty opouští tělo, je ochranný mechanismus, který pomáhá se přenést přes bolestivé emocionální nebo fyzické události, které byly v danou chvíli pro psychiku příliš traumatizující.

NÁVRAT ztracených částí

Tyto ztracené části je potřeba najít a posbírat, aby se člověk stal opět celistvý. Podívat se soucitně znovu na minulé životní události, které toto způsobily, ale tentokrát před nimi nezavírat oči. V té době nás ochranný mechanismus od situace odpojil, ale s odstupem času je již možné neodvracet tvář a ten prožitek integrovat.

Tento zážitek je nutné pochopit, vyrovnat se s ním, a tak se vyléčit a opětovně se se sebou spojit. Tím dojde k návratu disociovaných částí a jejich propojení.

Proč je tato celistvost tak důležitá? Bez všech našich částí není možné zažívat autenticitu, a především náš plný potenciál a naplnit tak svou životní cestu a plán duše.

Sama jsem si našla a integrovala mnoho svých ztracených částí a jsem za to nyní velmi vděčná. Jestli máte pocit, že je ztracená část duše také vaše téma, tak se na mě neváhejte obrátit. Provázím touto cestou i ostatní.

Monika

Zaujal tě článek? Poděl se o něj s ostatními. Za jeho sdílení ti děkuji. ♡

Máš pocit, že je ztracená část duše také tvoje téma? Objednej se ke mně na Konzultaci.