NÁSLEDKY TOXICKÉHO DĚTSTVÍ

Mnoho lidí odchází ze své původní rodiny s narušenou citovou vazbou a vnitřním zraněním. To vzniká vlivem zanedbání s emočně nedostupným rodičem nebo jinak toxickou výchovou a zbytek života s tím buď žijí nebo se snaží z toho zotavit. Pokud se tak neděje, tak se to bohužel přenáší dál do dalších generací jako nezdravý vzorec nebo předávané trauma.

Raději posloucháte? Audio článek najdete zde na mém YouTube kanálu ↓

Následky toxického dětství

Následkem výchovy rodičem s poruchou osobnosti se dítě naučí různé strategie nutné k přežití. Může se stát vyhýbavý s vypěstovaným emočním odstupem nebo úzkostný se strachem z odmítnutí. Ale také může dozrát k vlastní emoční nestabilitě, převzatým narcistickým rysům, k vysoké citlivosti nebo přílišné empatii. Někdy jsou děti naopak emocionální podporou pro své nezralé rodiče, což může vést k přehnané zodpovědnosti za druhé a ztrátě osobních hranic.

Ten otisk rodiče žije v nás, stává se naším vnitřní hlasem a celkově životním postojem. Můžeme ho změnit a uzdravit jen my sami. Pro uzdravení vnitřního nastavení je obvykle nutné, vytvořit si zdravý vztah se sebou.

Jak na tom jsme poznáme později v dospělosti, v konfrontaci s ostatními lidmi. Ve vztazích poznáváme sami sebe. Vycházejí na povrch nevyléčené bolesti, zranění, vzorce chování nebo nízká sebehodnota. Přicházejí různé spouštěče, které vyvolávají emocionální reakce. Ty jsou často neadekvátní dané situaci, protože se právě aktivovalo staré trauma. To se léčí pozorností a péčí o své vnitřní dítě. Když neovládneme naše trauma, tak ono potom ovládá nás a řídí nám život.

Po odchodu od narcistických rodičů je pak velmi snadné pokračovat v roli oběti. Pokud se zranění z dětství neléčí a nezahojí, tak může následovat další traumatická vazba. Dospělé děti z dysfunkčních rodin mají větší náchylnost k výběru podobně toxických partnerů. Mladý člověk se totiž nenaučil milovat sám sebe a nedůvěřuje vlastnímu úsudku a instinktu, které ho před nimi varují.

ODPOUTÁNÍ OD RODIČŮ

V určitý čas se musí stát matka a otec minulostí. Platí to i ve zdravých rodinách, ale v toxických je to nutností. Pokud se člověk včas emočně a citově neodpoutá, tak to může být na úkor jeho vlastní individuality. 

Zdánlivě neškodná přesvědčení nebo rodinné nezdravé systémy mohou velmi poškodit klidně celý život. Pro názornost uvedu příklad jednoho pokřiveného vzorce. Když je žena stále neodpoutaná od svého vlastnického otce, tak může být zakletá v pasti a izolovaná od ostatních mužů i od života jako princezna ve věži. Může tam od otce pracovat tento nevědomý mechanismus:

„Chce mě mít, ale nemůže mě mít. Má mě jako tajnou lásku.

Chce mě vlastnit a zároveň mě nenávidí za to, že mě nemůže mít.

Proto mě chce zničit.

Když tě nebudu mít já, tak tě nebude mít nikdo.“

Jsou to naprosto podvědomé vzorce, které nejsou vyřčeny, nemusí být ani nějak silně projevovány, natož uvědomovány. Ale přesto mohou být překážkou ve vztazích, ale klidně celkově v životě ženy. Zde je potřeba tento vzorec odhalit a konečně se odpoutat. Ukončit nezdravě položený vztah, upravit konstelaci rodinného systému a vydat se do světa, do své svobody a zralosti.

PARTNERSKÉ VZTAHY

Drama, které se odehrává v partnerských vztazích často kopíruje schéma z primární rodiny. Znovu se sehrává rozehraná a nedokončená hra, kterou jsme prožívali s matkou, otcem nebo jinou pečující osobou. Může to být boj o lásku, strach z blízkosti nebo z opuštění. Vznikají vztahy závislé nebo emočně nedostupné. Opakuje se dynamika vztahu mezi obětí a násilníkem. Krachy partnerských vztahů někdy bývají nutným vyústěním nedokončeného oddělení a osamostatnění se od rodičů.

Původní idealizace vede k rozčarování, dokončují se dětské konflikty. Někteří pořád čekají na lásku, kterou nedostali, jiní na ocenění, a tak stále nejsou odpoutaní, takže nedospělí a očekávají ten deficit od svého partnera. Ale intimní vztah tím zákonitě trpí.

V partnerských vztazích na sebe mohou narážet rozmanité kombinace traumat, citových vazeb, převzatých vzorců nebo nedokončených vztahů s původní rodinou.

Mnohdy pomůže pochopit vztahovou dynamiku a rozplést klubko pochybností a nejasností až když například pochopíme, že jeden z rodičů byl narcistický. Po počátečním bolestivém zjištění to může přinést velkou úlevu a vyjasnění rodinné záhady a důvodu proč se v tomto vztahu cítíme tak, jak se cítíme. To výrazně napomůže odpoutání. Odpadne čekání na zázrak a víra v nápravu vztahu. Může se uzavřít to, co třeba celý život viselo ve vzduchu.

Nestabilní a nepředvídatelné dětství mohlo vést k přehnané zodpovědnosti, k neschopnosti řešit konflikty, ztrátě vlastní identity a přebírání struktur chování do dospělosti. Ve vztahu partnerském je potřeba rozlišit reálné pocity od reakcí, které jsou odezvou na ještě dětské trauma.

Nápravou takového poškození a nezdravých vzorců je cílená práce na sobě. Zahrnuje vnitřní léčení, sebesoucit a vědomou práci s pocity a emocemi. Naučené vzorce měníme všímavostí a hlubším zkoumáním svých reakcí, za kterými hledáme vlastní ztracenou autenticitu.

Mějte se co nejlépe

Monika

Zaujal vás článek? Podělte se o něj s ostatními. Za jeho sdílení vám děkuji. ♡

Jste dospělým dítětem podobné rodinné dynamiky, která vás neblaze ovlivnila do života a dalších vztahů?

Pokud si o tom chcete promluvit osobně a posunout se dál, rezervujte si se mnou individuální Konzultaci.

Monika Micajová

Provázím na cestě k vnitřnímu klidu a vyjasnění životních situací, aby mohl život volně proudit s lehkostí a radostí.

Nabízím konzultace a duchovní léčení s hlubším vhledem na problém. Věnuji se poradenství Feng Shui pro útulný domov. 

Inspiruji, motivuji, tvořím a sdílím vlastní zkušenosti.

Více o autorce →