JAK ŽÍT V PŘÍTOMNOSTI

Jak-zit-v-pritomnosti 

 

 

Když se řekne přítomný okamžik, tak si většinou představíme, že musíme žít tady a teď. Zní to jako velice jednoduché, ale zároveň nemožné. Důvodem je, že nás naše myšlenky odvádějí někam do minulosti nebo do budoucnosti. A to nám znemožňuje si přítomnost plně prožít.

 

Paradoxem je, že my jsme stále tady a teď. Kde bychom jinde mohli být?

Donce jsme stále tady, a to i v situacích, ve kterých bychom raději nebyli.

Vše se odehrává pouze v teď a nikdy jindy.

 

 

Možná jste si už vyzkoušeli být naprosto přítomní a uvědomovat si všechno, co se děje.

Možná se vám již dokonce povedlo nechytat se jen na myšlenky a vše vnímat plnou pozorností.

Pokud ano, tak jste si jistě všimli, že se nic zásadního nestalo a kýžená blaženost se nedostavila.

 

Důvodem je, že zdaleka nejde o přítomnost jako časovou veličinu. Ten termín je trochu zavádějící.

Stačí slůvko „přítomnost“ nahradit třeba slovem „vědomí“ nebo „bytí“.

To už se ocitáme mimo čas a prostor a z pozorování pouze vnějších dějů se dostáváme hlouběji.

 

 pritomny-okamzik

 

Pozorování vnějšího světa

 

Když realita není podbarvována našimi myšlenkami a následně emocemi, tak se stane nijakou, fádní nebo až nudnou. Můžete mít pocit, že se ocitnete ve vakuu.

A to není ten stav, o který tady jde, protože jste se jen zasekli ve vnějším světě a jen se snažíte o něm nic nemyslet.

 

Je to podobné, jako kdybychom šli na film do kina a snažili se plně soustředit na příběh, obraz a zvuk a vypli bychom naše myšlenky, ale také emoce a pocity.

Možná bychom film dokonale vnímali všemi smysly, ale výsledný dojem by mohl být prázdný.

 

 

► Bez uvědomování si své vlastní vnitřní podstaty je pouhé pozorování vnějšího světa trochu prázdné.

 

 

 

Jak tedy docílit naplněného pocitu z přítomnosti a z života tady a teď?

 

Cílem je pochopit, že život není jen to, co pozorujeme ve vnějším světě. Film v kině není jen tím, co vidíme na plátně. Musí existovat zdroj, ze kterého je promítán.

A tak je to i s naším životem.

Pokud se neohlédneme dozadu, nenahlédneme do našeho nitra, tak zůstáváme jen uvíznutí v iluzi časoprostoru. Možná přítomní, ale přesto nevědomí.

 

Bez poznání své vnitřní podstaty, nedostáváme skutečný obraz o světě a o sobě. Poznáváme jen jeho jednu polovinu, a to jeho projevenou část.

Ještě nám chybí k poznání neprojevené statické bytí. Až s tímto poznáním je možné obohatit přítomný okamžik hloubkou a plností života.

To je ta chvíle, kdy vše zkrásní a dostaví se blaženost a fascinace životem.

 

 

A jak toho zjednodušeně docílit?  

✓  Je to ten pocit, že žiju.

 

 

Soustředění na přítomnost a pozorování vnějšího teď a tady, nesmí chybět vnitřní pocit, že žiju, že jsem, že jsem život a existence.

Být si současně vědom zdroje života a svého neosobního já.

 

 

VIDÍM POHYB TAM VENKU A ZÁROVEŇ SI UVĚDOMUJI VNITŘNÍ KLID A ŽIVOT UVNITŘ. 

To je pravý způsob, jak se přítomný okamžik stane oBOHAcený a doopravdy získává další rozměr.

 

 

Tato zkušenost je v podstatě nesdělitelná. Proto nejlepší cesta je, si vše zkoušet a testovat na vlastní kůži.

Je to podobné jako bychom si přečetli, jak se plave, ale skutečně plavat se naučíme až trpělivým tréninkem.

 

 

Přečtěte si také, jak být ve svém životě všímavý a jak prohlédnout zažité vzorce chování v článku Proč je dobré být v bdělé pozornosti.

 

 

 

Mějte krásný přítomný den

Monika

 

 

 

Líbil se ti článek? Určitě pomůže i dalším "vědomým pozorovatelům". Za jeho šíření ti děkuji.

Chceš se více naučit o vědomé přítomnosti? Objednej se ke mně na Konzultaci.

 


 

  Monika-Micajova

Monika Micajová

Provádím na cestě k vnitřnímu klidu a vyjasnění životních situací. Věnuji se poradenství Feng Shui pro útulný domov.

Pomáhám rozvíjet zdravý vztah k sobě, aby mohl život volně proudit s lehkostí a radostí.

Inspiruji, motivuji, tvořím a sdílím vlastní zkušenosti.

Více o autorce →

 

web-m   fb-m   ig-m