Inspirace

6. 7. 2017



Všimli jste si někdy, že když se otevřeme inspiraci, tak často nápady jen prší? Stačí se soustředit na určitou oblast a netrvá dlouho, kdy začíná přicházet řešení problému, odpovědi na otázky a v případě tvoření - kreativní inspirace.


Vypadá to, že se napojíme na potenciál možností a tam jen procházíme nekonečnou nabídkou. Jenže mě se stalo, že nápady chodí rychleji, než je stíhám naplnit. A to se mají co nejdříve realizovat, protože jsou z prchavé látky. ☺ Když se takového nápadu nechopíme hned, tak začne mizet. Nemusí jít vždy o velká díla nebo umělecká vnuknutí. Stačí poslouchat každý námět, který se objeví. Může jít o potřebu něco si vyhledat, sejít se s určitým člověkem nebo udělat něco, co v tuto chvíli nedává úplně smysl. Ale ten smysl se ukáže až později.


Tímto způsobem, že realizujeme každý nápad, který se nám samozřejmě zalíbí, se spojení se "světem nápadů" zesiluje. No a v opačném případě, když ten vnitřní hlas ignorujeme, se zdroj pomalu zavírá.


A když námi necháme proudit ten zvláštní kreativní náboj, tak je to neskutečně krásné a přítomné. To mě fakt zaujalo. Máte to tak taky? Prostě se trochu rozplývá vnímání času a člověk je v nějakém proudu života a zažívá slast z existence.





Takhle nějak ke mě přišly lapače snů. Tolik mě oslovily, že jsem se pustila do jejich výroby. A nemohla jsem přestat. Kochala jsem se tou nádherou a rovnou mi šly hlavou další a další obrazy. V barvách a detailní záběry na možnosti provedení, nebo krásné tyrkysové variace. Je to ale namáhavé a náročné na čas i materiál, takže nemůžu pokračovat donekonečna. Více obrázků a legendu najdeš na tomto místě.


Můj první lapač jsem dostala od kamarádky, který vyrobila na workshopu v Anglii (zdravím Tanyo, má soul mate). Byl krásný a přírodní a visel mi nad postelí. Je to už strašně dávno. Vlastně před více, než dvaceti lety. Ty jo.


A pak mi došlo, že lapače souvisí s knížkou. Stále je to o snech. V podstatě k sobě patří a nejradši bych ke každé knížce jeden přidala. Ale to není technicky možné. No a aby toho nebylo málo, tak mi přišel nápad na další knížku. Už mám sice rozepsané dvě, ale to asi není ono. Ale tohle je pecka. Tak já nevím, jak to všechno stihnu. Ale stihnu, protože to miluju.


Tak tvořme, tvořme krásný svět. Teda on už je, ale může být ještě víc.




POUTNÍKOVA CESTA A GENIUS LOCI

Přečíst ukázku z knížky



Přečtěte si také





Vyznat se v sobě, je stejně důležité, jako chápat řeč života. Cesta je cíl.