Karma nebo výzva k akci?

25.06.2018

Znáte to, když se nedaří a člověk si klade otázku, co se to děje? Proč zrovna já? Co proti mně ten vesmír má?

Zdá se, že nic. Jen je člověk přesně tam, kam po vlastních nohou došel. Zažívá následek svých předešlých kroků a tím se učí.

Otázka by spíš měla znít: Čím jsem si svůj současný stav zapříčinil/a?


Zjednodušeně, každý problém je tu proto, abychom se pokusili najít řešení. Klidně i pokus/omyl, ale hlavně něco dělat. Je pravděpodobné, že řešení dokonce není jen jedno, ale hned několik. Ideální je takové, které je dobré pro jednotlivce i pro celek.


Když nás život vyzývá

Většinou jsou překážky výzvou k akci. Je potřeba rozhýbat něco, co začalo stagnovat. Posunout se o další příčku. Rozšířit vědomí a nahlédnout šířeji, nad rámec běžného obzoru. Přestat lpět na zaběhaném způsobu života i myšlení a etapu v sobě ukončit. Nebát se změn a konců, protože za nimi jsou vždy začátky.

Můžete mít pocit, že máte špatně rozdané karty…

Ale také je docela možné, že držíte v rukou eso, o kterém jste nevěděli. 

A to přinese nové rozměry života. Třeba takový nevyužitý potenciál, dokáže pěkně potrápit.


Nevyužitý potenciál

Pokud člověk nevyužívá svou sílu, talenty a vrozené dispozice, tak často pociťuje nespokojenost se sebou i s tím, jak se život odvíjí. Bývá v tom ztracen a sám už ani neví, proč vlastně necítí radost a nedaří se mu. Proto je tak důležité zaměřit se na sebepoznání a uvědomit si: "kdo jsem a kam jdu", jaké mám vlohy a co naopak není mou dovedností. Když je někdo například společenský, komunikativní a aktivní, tak sám v tichém archivu bude nesvůj. Nebo kreativně založený člověk bude trpět v rutinní práci, kdy je každý den stejný bez možnosti růstu. 


Když se objeví zdánlivě neřešitelná rovnice

Když opravdu, ale opravdu řešení není k nalezení, nebo se jeví prostě nemožné, tak je dobré se pokusit netrápit a odevzdat to "nahoru". Chvíli počkat, smířit se s tím, přijmout, pustit to a dané období nějak přečkat. Někdy se totiž stává, že ať člověk udělá cokoliv, tak se kroky míjí účinkem. Jakoby se v životě objevila stopka nebo prostě zeď, přes kterou nic nejde. Takové chvíle můžou být i tzv. karmické, následkem minulých činů, ale jakmile se tyto nepříjemné energie vypálí, tak to pomine. Ale nemusí jít samozřejmě vždy o karmu. Častěji se jedná o jednoznačnou navigaci: Tudy ne!

V takovém mezidobí je dobré věnovat se tomu, co zrovna jde. Učit se nové věci, pracovat na sobě, pracovat pro druhé, rekapitulovat život nebo jen analyzovat situaci. A hlavně najít si vizi, protože bez představ budoucnosti, není kam jít. 


Shrnutí:

co udělat, když se zrovna nedaří

  • ověřit všechny možnosti a zjistit, zda se nejedná o výzvu ke změně směru
  • připravit si vizi své budoucnosti, udělat si jasno
  • podívat se, zda využívám celý svůj potenciál a jestli jsem na správném místě
  • věnovat se sebepoznání
  • pokud opravdu nic nejde udělat, tak chvíli vyčkat a pustit to na čas z hlavy


POUTNÍKOVA CESTA A GENIUS LOCI

Přečíst ukázku z knížky





Další články:


Znáte to, když se nedaří a člověk si klade otázku, co se to děje? Proč zrovna já? Co proti mně ten vesmír má?

Je potřeba si chránit a občas vyčistit své energetické pole. Je to stejné jako ochrana teritoria a držení osobních hranic. Vše, co se vyskytuje ve světě viditelném, je také v části světa nezjeveném.

Tvořivá síla je tou, co stvořila vesmír a tvoří ho nadále. Zrovna tak stále tvoří i skrz člověka prostřednictvím jeho myšlenek a činů.

Nejdřív bych se ráda pozastavila nad tím, jak vzniká nadváha. Naše těla jsou přirozeně stavěná na normální štíhlou a zároveň silnou podobu. Co s nimi časem uděláme, je naše práce. Ale když už se nám to stane, tak cesta zpět může být jednoduchá a příjemná.

Jsme pozoruhodné bytosti, máme však jednu zvláštní vlastnost. Dovedeme si mnoho věcí nalhávat. Překrýváme často pravdu jako "pokrytci". Dokonce tak, že sami nevíme, co vlastně cítíme. To ale vůbec nevadí, protože k tomu máme úžasný nástroj - naše tělo.

Všimli jste si někdy, jak působí vaše nálada na ostatní lidi a vůbec na váš den? Je očividné, že naším osobním vyzařováním si můžeme přivést do života štěstí a naopak stažením se, ho od sebe odpuzujeme.

Je možné, že si něco přeješ, co se ti v životě nedostává. Vyzkoušej si malý experiment. Prověříš si, jestli je to přání podporované, nebo se mýlíš, anebo dokonce zjistíš, že si to vlastně nepřeješ.

Asi se shodneme na tom, že problém je něco, co vnímáme jako nežádoucí v našem životě. Co tam nechceme mít ...ani vidět, ani slyšet. Vytváří zádrhel, překážku v doposavad plynoucím toku. Jak se k tomu můžeme postavit?

Lidské tělo je zranitelné a stejně tak naše psychika. Když máme zranění na těle, tak ho jednoduše ošetříme a necháme ránu zahojit. Ale v případě zraněné duše, jsme často bezradní. Jak je to možné? Přitom jde o stejný princip.

Někdy tápeme a nejsme si jisti, jakou cestou se vydat. Jindy zas o něco usilujeme, ale přesto se nedaří. Dokonce se objevují nezdolatelné překážky a my čelíme vnitřním konfliktům. Jak se tedy vyznat v sobě a jak si přeložit řeč životních situací?

Každý jsme jedinečný a přišli jsme si do života něco konkrétního prožít. Během našeho vymezeného času si přejeme něco poznat, pochopit a také se projevit. Často se ale stává, že jsme tolik normalizovaní společností, že se svému životnímu plánu a úkolu můžeme vzdálit.