Ve světě snů

17. 6. 2017



Zpočátku jsem začala sledovat své sny a rozhodla se je zapisovat, protože jich bylo hodně. Chtěla jsem je zachytit a prozkoumat jejich řeč. Symbolický jazyk, kterým jsou sny vystavěny, je potřeba pochopit, stejně jako jakoukoliv jinou řeč.Pronikala jsem tedy hlouběji a vždy ráno zaznamenávala každý detail. Zároveň jsem se pokoušela o výklad a porovnávala vše s každodenním životem. Tak vznikl soubor ve wordu, který má dnes již téměř 400 stran.


Časem jsem si všimla, že noční sny jsou navigací pro můj běžný život. Vyjadřovaly se k tématům, kterými jsem procházela a nemilosrdně pravdivě komentovaly mé kroky a vnitřní rozpoložení. Například jsem večer udělala určité rozhodnutí a hned ráno jsem se dozvěděla, kam by mě takové rozhodnutí přivedlo. Ten vnitřní zdroj se choval jako přísný učitel, kterému neujde nic a vede mne k opravdovosti. Pochopila jsem, že veškeré dění, kterým procházíme je velice důležité a máme se našim životům věnovat. Prostě žít je naplno.


Netrvalo dlouho a zjistila jsem, že se ve snech odehrávají děje, které se teprve naplní další nebo druhý den. A tak se stalo, že jsem byla upozorňovaná na událostí příštích dnů. Přimělo mě to přemýšlet a pochybovat nad pevností naší reality a časoprostoru. Zdá se, že to co běží ve filmu našeho života, se nejprve objeví v jemnohmotné realitě a až poté, jaksi pomalu sestupuje do hmoty.


Proč tedy čekat na noční snění, doufat, že si sen zapamatuji a že si ho správně vyložím.... napadlo mne. Bádala jsem dál a naučila se proniknout k informacím ke své cestě v prohloubeném vědomí. A také bdělým pozorováním skutečnosti.Můj obraz o světě se rozšířil.





Ale kdo prostoupí mlhovinou do světa neviditelného, musí odtud něco přinést. Je to tak? Já nevím. Ale najednou jsem sedla a za měsíc a půl napsala knihu. Zpočátku jsem sama nevěděla, co v ní bude. Jen jsem zapisovala obrazy, které jsem viděla a zaznamenala příběh, tak jak přicházel. Knížka POUTNÍKOVA CESTA A GENIUS LOCI se zrodila přesně podle časového údaje ve snu. Přišla na svět v neuvěřitelně krátké době.


Podívala jsem se, jaký sen jsem si vlastně zapsala do snového deníku jako první. Tady je:


Jedu autobusem, který se záhy mění na poměrně velkou loď. V lodi jsem sama a kormidelník nebo kapitán. Je milý, radostný, zábavný a jde z něj pocit lehkosti. Jedeme celkem rychle. Najednou si všímám, že sedím u kormidelníka, ale v protisměru jízdy. Jdu se podívat na cestu. Plujeme řekou městem, rychle míjíme břehy, různé překážky a zatáčky. Uvědomuji si, že loď nikdo neřídí, ale pluje sama, mám trochu obavy, abychom nenarazili. Kormidelník se usmívá, že je vše v pořádku, že loď se řídí sama a má to pod kontrolou. Cítila jsem, že loď (můj život) má své vlastní vědomí.



Je vidět, že naše cesta i celý život má své vědomí, je řízen silou inteligence, která nás přesahuje.








POUTNÍKOVA CESTA A GENIUS LOCI

Přečíst ukázku z knížky






Autorka textu: Monika Micajová

Konzultace - průvodce sebepoznáním a spoluúčast při orientaci v životních situacích.

Vyznat se v sobě, je stejně důležité, jako chápat řeč života. Cesta je cíl.