O psaní

29. 6. 2017



Jsem zvyklá psát. Přemýšlím, kdy to vzniklo. V dětství deník a pár mých oblíbených bloků s písničkami, později jsem sbírala básně a citáty. Ale skutečně jsem byla nucena psát, když jsme odjeli na Maltu. Mé první dopisy zněly asi takto:


Ahoj, jak se máš? Já se mám dobře.


Zbytek stránky zůstal prázdný a já ho musela zaplnit nějakým obsahem. To jsem se během těch tří let docela naučila. Navíc mi má teta před odjezdem věnovala velký vázaný sešit. Nabádala mě, abych do něj psala deník. Tak jsem poslechla a psala skutečně denně. To mi bylo asi 9 let.Pak naši odjeli do Kanady, kde zůstali 7 let. Během té doby probíhala pravidelná korespondence s mámou. Dostávala jsem desetistránkové dopisy psané na počítači. Vždy jsem se těšila na tu tlustou obálku. Odpovídala jsem psaním ručně na papír, ale neméně obsažně.


Když se vrátili, tak máma velice ráda telefonovala, klidně i na pár hodin. Zvládla jsem u toho uvařit, vyžehlit a postarat se o děti. Ale to už nebyla moje parketa. Telefonování vlastně ráda nemám. Zůstala jsem u toho psaní a psala povídky a úvahy, texty k písním, kde jsem si ráda hrála se slovy.

Dnes už tu máma není. Určitě by si ráda přečetla mé postřehy ze života. Sama psala neuvěřitelné texty, které vycházely z její hluboké duše. Díky ní jsem se také ještě v dětském věku dostala k literatuře. Vždy mi doporučila úžasné knihy, které všechny byly v naší velké domácí knihovně.

Zajímavé je, že se po své smrti nemohla odpoutat a volně odejít. Přišlo nelehké období. Byla nějak tu a součástí mých nočních snů i jen jako nezúčastněný pozorovatel. V momentě, kdy jsem dopsala knihu, tak se mi zdál sen, že si sbalila kufry a odjela. Od té doby je ticho a klid. Trvalo to ale skoro čtyři roky. Po celý ten čas v mé těsné blízkosti seděl tento motýl.





Nedávno se mě ptala dcera, jestli už mám napsaný nový článek. Řekla jsem, že ho mám zatím v hlavě. No není to zajímavé, že máme nejdříve něco tak zvaně "v hlavě" a na svět to přijde, až když to zrealizujeme? Tak je to s jakýmkoliv nápadem. Článek už přešel do písmenek a najdete ho ZDE. Je to asi tak, jako že "Na počátku bylo slovo...". To je totiž přesně ono. Na počátku každého projektu, vynálezu nebo článku byla prvotní myšlenka, prostě nápad, který nás "napad". A kde se takové nápady berou? Jsou inspirací, jsme inspirování, in-spirit. Podle definice slova jde o vnuknutí, tvořivost, duchaplnost, uměleckou extázi, nával kreativity. Dnes tomu říkáme jednoduše "nápad".


Ať už píšeme, nebo tvoříme cokoliv, co máme rádi, jsme inspirování. Můžeme to zažívat při umění nebo klidně při vaření nebo při běžné každodenní práci. V tu chvíli jsme tvořiví tvorové. A kdo je to potom "netvor"? Ten asi patrně netvoří a není inspirován. Ale takoví v našem světe nežijí.




POUTNÍKOVA CESTA A GENIUS LOCI

Přečíst ukázku z knížky





Přečtěte si také





Vyznat se v sobě, je stejně důležité, jako chápat řeč života. Cesta je cíl.