Tvořivá síla

17.09.2017

Tvořivá síla je tou, co stvořila vesmír a tvoří ho nadále. Zrovna tak stále tvoří i skrz člověka prostřednictvím jeho myšlenek a činů.


Jsme obdařeni tvůrčí silou. Projevuje se v nás od narození. Své zaměření mění podle toho, v které fázi života se nacházíme. Takže naše zájmy v dětství se pak přirozeně mění s dospíváním a dospělostí. Ale je tam vždy přítomna.

Nelze to ani jinak, protože celý vesmír i naše planeta je založena na neustálém pohybu, změně a tvorbě. Od toho název stvoření, Stvořitel, tvor.



Způsob využívání tvořivé síly se u mužů a žen trochu liší 

Zatímco mužova síla je kontinuální, ženy je proměnlivá. Muž jde svými jistými kroky a míří k cíli. Přirovnává se to k Jákobově žebříku. Prostě stoupá vzhůru a jeho hormony i dynamika jsou každý den ve stejném rytmu. Mužův způsob posouvání se vpřed nejlépe vystihuje symbol cesty. Samozřejmě k cestě patří překážky i omezení, ale ty muže posilují a s každým zdoláním roste.

Cesta ženy je odlišná. Proto tolik na ženy nefungují návody vytvořené mužským světem. Žena se pohybuje v kruhu, v cyklech, střídá aktivitu s odpočinkem, mění se. Stejně jako Země se svými ročními obdobími. Zatímco muž si svůj projekt sune kupředu, tak žena si ho hýčká a proměnuje podle svého momentálního cyklu měsíčního, ale i životního.


Kreativní síla ženy načerpává a plodí


Žena potřebuje přijmout svůj způsob hospodaření s energií a vycítit čas pro změnu.  V každém životním období se její kreativita vydává jiným směrem. Její dílo se mění.


Co by žena měla vědět?

  • aktivitu je nutné střídat s odpočinkem
  • období směrem ven se střídá s obdobím uvnitřnění
  • nápad nebo výtvor vzniká z počátečního chaosu
  • životní cykly se mění naráz (archetypy: dívka, žena, matka, babička)
  • kreativitní energie dělohy nespočívá jen v plození dětí


Například hlavní "projekt" mladé ženy bývá dítě a rodina, který jí zabere většinu času a energie. Žena bez dětí nebo s dětmi již osamostatnělými zase svou tvořivou sílu může naplno věnovat svým osobním aktivitám. 

Často ženy nesou těžce odchod dětí z rodiny, protože to bylo to jediné, k čemu se upjaly. Ale jen proto, že netuší, že jejich plodivý orgán děloha, je schopen větší kreativity, než se jim může zdát. Toto období mají chápat jako naplnění jedné etapy a otevření se nové. Nabízejí se nové možnosti, které když nejsou využity, tak tělo i psychika můžou vykazovat úbytek životní síly.


Zatímco muž je velice schopný v racionálním úsudku, schopnosti vhledu do celé situace, žena vládne možností zabývat se detailem, který se obvykle týká péče. Jestliže muž je lovec, tak žena je pěstitelka. A je jedno, co pěstuje. Jestli jsou to děti, zahrada, projekt nebo pečuje o sebe… 


Tvořivá síla nás vybízí, ať si tvoříme svůj příběh podle nejvyššího snu.


Tímto článkem chcí říct, abychom se chopili naší kreativní síly, jakkoliv je jiná nebo zvláštní, ať jsme muž či žena. A ať jdeme svým způsobem cesty za svými cíly, které se mění v jednotlivých etapách života.


A jak se správně napojit na svou tvořivou sílu? 

Jak rozeznat, co je z hlavy a co ze srdce? Nemá cenu si s tím "lámat hlavu". Existuje na to jednoduchá pomůcka:

  • Když něco musím, je to z hlavy. 
  • Když mi něco dělá radost - je to ze srdce.

Dělejme přednostně to, co nám dělá radost. Tím se otevíráme vnitřní inspiraci k životu, která se používáním velice zesiluje.



Vyznat se v sobě, je stejně důležité, jako chápat řeč života. Cesta je cíl.


Další články:

Tvořivá síla je tou, co stvořila vesmír a tvoří ho nadále. Zrovna tak stále tvoří i skrz člověka prostřednictvím jeho myšlenek a činů.

Nejdřív bych se ráda pozastavila nad tím, jak vzniká nadváha. Naše těla jsou přirozeně stavěná na normální štíhlou a zároveň silnou podobu. Co s nimi časem uděláme, je naše práce. Ale když už se nám to stane, tak cesta zpět může být jednoduchá a příjemná.

Jsme pozoruhodné bytosti, máme však jednu zvláštní vlastnost. Dovedeme si mnoho věcí nalhávat. Překrýváme často pravdu jako "pokrytci". Dokonce tak, že sami nevíme, co vlastně cítíme. To ale vůbec nevadí, protože k tomu máme úžasný nástroj - naše tělo.

Všimli jste si někdy, jak působí vaše nálada na ostatní lidi a vůbec na váš den? Je očividné, že naším osobním vyzařováním si můžeme přivést do života štěstí a naopak stažením se, ho od sebe odpuzujeme.

Je možné, že si něco přeješ, co se ti v životě nedostává. Vyzkoušej si malý experiment. Prověříš si, jestli je to přání podporované, nebo se mýlíš, anebo dokonce zjistíš, že si to vlastně nepřeješ.

Asi se shodneme na tom, že problém je něco, co vnímáme jako nežádoucí v našem životě. Co tam nechceme mít ...ani vidět, ani slyšet. Vytváří zádrhel, překážku v doposavad plynoucím toku. Jak se k tomu můžeme postavit?

Lidské tělo je zranitelné a stejně tak naše psychika. Když máme zranění na těle, tak ho jednoduše ošetříme a necháme ránu zahojit. Ale v případě zraněné duše, jsme často bezradní. Jak je to možné? Přitom jde o stejný princip.

Někdy tápeme a nejsme si jisti, jakou cestou se vydat. Jindy zas o něco usilujeme, ale přesto se nedaří. Dokonce se objevují nezdolatelné překážky a my čelíme vnitřním konfliktům. Jak se tedy vyznat v sobě a jak si přeložit řeč životních situací?

Každý jsme jedinečný a přišli jsme si do života něco konkrétního prožít. Během našeho vymezeného času si přejeme něco poznat, pochopit a také se projevit. Často se ale stává, že jsme tolik normalizovaní společností, že se svému životnímu plánu a úkolu můžeme vzdálit.