Tělo vždy říká pravdu

05.08.2017

Jsme pozoruhodné bytosti, máme však jednu zvláštní vlastnost. Dovedeme si mnoho věcí nalhávat. Překrýváme často pravdu jako "pokrytci". Dokonce tak, že sami nevíme, co vlastně cítíme. To ale vůbec nevadí, protože k tomu máme úžasný nástroj - naše tělo.

Je totiž vybaveno instinktem. Bohužel nám vlivem doby tato funkce trochu slábne. Ale je tam.

Nedávno jsem někam šla. Moc se mi nechtělo a nehodilo se mi to. Ale poslechla jsem spíš rozum a šla. Během cesty tělo ztěžklo a pohyb mi činil značnou a neobvyklou námahu. Bylo mi to divné, co se mnou je. Po chvíli se mi začalo špatně dýchat. Přesto jsem tělo "dovlekla" na místo. : ) 

A jak to dopadlo? No, neměla jsem tam chodit... Zažila jsem jen nepříjemnosti a zpátky se vracela vyčerpaná.

Jak to, že tělo vědělo něco, co se teprve odehraje? Ignorovala jsem snad jasné signály? Ano a díky této zkušenosti, která se mi stala již vícekrát, jsem se naučila vnímat lépe své pocity a naslouchat jim.

Jak se to dá ještě využít v praxi?


Výborně při rozhodování.

 Mám tam jít nebo ne? 

Je pro mě lepší tato varianta nebo ta druhá? 

Je projekt, kterému se chci věnovat dobrý nápad?

Jednoduše se na chvíli ztište a soustřeďte se na jednu z variant. Následně vnímejte své pocity v těle. Po chvíli vyzkoušejte další možnosti, jestli nějaké máte. 

ANO - cítíte se při síle, můžete volně dýchat, je přítomna určitá radost a lehkost. Nedostavily se žádné nepříjemné pocity.

NE - pokud se objeví některé z těchto vjemů - slabost, ztížený dech, napětí nebo tíseň, bolest v různých částech těla, nervové tiky, nebo jiné symptomy.

Je pro nás velice přínosné využívat možnosti, které máme a naučit se své tělo lépe vnímat. Rozhodně stojí za to své přirozené instinkty a také intuici posilovat. 

Vždy se lépe pohybuje s navigací!


A co ještě tělo umí? Umí bolet a onemocnět. Což se nám většinou vůbec nehodí. Ale není to tím, že by bylo tak nedokonalé, ale proto, že je citlivé a vnímavé. Je to tedy jeho přednost.

Fyzické projevy

Pokud se odehrává něco v naší psychice a my se tomu odmítáme věnovat, přichází na řadu tělo. Jestliže jsme schopni potlačit duševní bolest, tak fyzické bolesti už neunikneme. Má širokou škálu své řeči a míst na těle. Tímto se zabývá obor známý jako psychosomatika. Obsah našeho psyché se somatizuje, tedy projevuje se v těle.

Představme si, že vás někdo naštval. Vy se ale rozhodnete to potlačit, odpustit a zůstat klidní. Takže jste si to vlastně odmítli prožít. Když se k nám někdo chová nevhodně, tak přece nemůžeme předstírat, že nám to nevadí a že jsme nad věcí. To by byla lež jako věž. 

Musel by nám to potom kupříkladu dát na vědomí žlučník, kde se nachází centrum emoce vzteku. Nebo ledvina, kdybychom potlačili smutek a strach. A jestliže to fakt nejde strávit, tak se ozve žaludek.


Takže, co s tím?

Jednoduše - nic si nenalhávat, ale každý pocit, který v nás určitá situace vyvolá si PŘIZNAT A PROŽÍT. Zamyslet se a najít řešení. V případě zmíněného vzteku, je nutné si ho uvědomit. Pozor - vztek se nikdy "nevylévá" na druhé (třeba i nevinné) lidi. To dělají ti, kteří nevědí, co s ním. 


A opačný příklad:

Ničeho si nejsme vědomi a najednou začíná píchat nebo lehce pobolívat v oblasti žlučníku. 

Vyléčit se to dá během minutky. Položte si otázku:

Co mě štve, rozčiluje? 

O jakou jde záležitost? 

Hledejte v sobě jako v archivu odložených věcí. Vzpomeňte si. Jakmile si to vybavíte, tak hned prožijte. Můžete si v duchu zanadávat a vypustit páru. Nedělejte to déle, než je nutné. 

Je dobré se naučit takto komunikovat s tělem a věnovat se všem projeveným symptomům. Můžeme se tak vyhnout mnoha zbytečným nepříjemnostem.

Když nevíš, zeptej se těla


A proč to tak je? Život po nás očividně chce, abychom neunikali a prožili si ho. Je to proto, že v každé chvíli probíhají důležité informace pro náš vývoj. Učíme se být lepším člověkem a sbíráme zkušenosti, které se věkem proměňují v moudrost. Této výuce neunikneme. 

Přestože my jsme se schopni obelhávat a potlačovat, tak tělo nikdy nelže. Prostě to neumí a vždy říká pravdu.



Vyznat se v sobě, je stejně důležité, jako chápat řeč života. Cesta je cíl.


Další články:


Tvořivá síla je tou, co stvořila vesmír a tvoří ho nadále. Zrovna tak stále tvoří i skrz člověka prostřednictvím jeho myšlenek a činů.

Nejdřív bych se ráda pozastavila nad tím, jak vzniká nadváha. Naše těla jsou přirozeně stavěná na normální štíhlou a zároveň silnou podobu. Co s nimi časem uděláme, je naše práce. Ale když už se nám to stane, tak cesta zpět může být jednoduchá a příjemná.

Jsme pozoruhodné bytosti, máme však jednu zvláštní vlastnost. Dovedeme si mnoho věcí nalhávat. Překrýváme často pravdu jako "pokrytci". Dokonce tak, že sami nevíme, co vlastně cítíme. To ale vůbec nevadí, protože k tomu máme úžasný nástroj - naše tělo.

Všimli jste si někdy, jak působí vaše nálada na ostatní lidi a vůbec na váš den? Je očividné, že naším osobním vyzařováním si můžeme přivést do života štěstí a naopak stažením se, ho od sebe odpuzujeme.

Je možné, že si něco přeješ, co se ti v životě nedostává. Vyzkoušej si malý experiment. Prověříš si, jestli je to přání podporované, nebo se mýlíš, anebo dokonce zjistíš, že si to vlastně nepřeješ.

Asi se shodneme na tom, že problém je něco, co vnímáme jako nežádoucí v našem životě. Co tam nechceme mít ...ani vidět, ani slyšet. Vytváří zádrhel, překážku v doposavad plynoucím toku. Jak se k tomu můžeme postavit?

Lidské tělo je zranitelné a stejně tak naše psychika. Když máme zranění na těle, tak ho jednoduše ošetříme a necháme ránu zahojit. Ale v případě zraněné duše, jsme často bezradní. Jak je to možné? Přitom jde o stejný princip.

Někdy tápeme a nejsme si jisti, jakou cestou se vydat. Jindy zas o něco usilujeme, ale přesto se nedaří. Dokonce se objevují nezdolatelné překážky a my čelíme vnitřním konfliktům. Jak se tedy vyznat v sobě a jak si přeložit řeč životních situací?

Každý jsme jedinečný a přišli jsme si do života něco konkrétního prožít. Během našeho vymezeného času si přejeme něco poznat, pochopit a také se projevit. Často se ale stává, že jsme tolik normalizovaní společností, že se svému životnímu plánu a úkolu můžeme vzdálit.