Přej si přání

01.06.2017

Je možné, že si něco přeješ, co se ti v životě nedostává. Vyzkoušej si malý experiment. Prověříš si, jestli je to přání podporované, nebo se mýlíš, anebo dokonce zjistíš, že si to vlastně nepřeješ.

Přát si

Co to vlastně je ty naše přání? Často vyvěrají z duše a vedou nás životem směrem k tomu, co potřebujeme prožít. Jsou hnacím motorem lidského konání a jednotlivých kroků vpřed. 

Avšak neméně často je původem ego, řekněme naše nepříliš vědomé malé já. V tu chvíli začínáme buď někoho napodobovat, protože si připadáme nedostateční, nebo z rozličných motivů šlapeme vedle a říkáme si o zklamání.


Jaké mohou být důvody, když se přání neplní?

  • není to naše cesta
  • tlačíme na pilu, netrpělivost
  • zablokování


Vyzkoušej si tento experiment

Podle něho se o sobě více dozvíš. Vyber si jedno své přání. Co si přeješ v životě mít nebo zažít? Drž se zásady, že tím nikomu neuškodíš a nesnažíš se nikoho konkrétního ovlivňovat. Přej si reálnou věc, která je pro tebe uvěřitelná. Někdo si přeje vztah, jiný lepší práci, více peněz, zdraví. Můžeš si také představit pochopení určitého problému, vyřešené dilema, uzdravení vztahu, vycestování... Nebo jednoduše třeba nové boty. Je to na tobě.

  1. soustřeď svou pozornost na danou věc
  2. představuj si ten pocit, že ji již máš
  3. prociť vděčnost
  4. pak to pusť z hlavy

Upření plné pozornosti je opravdu důležitý krok. Pozornost je jako oko, které se dívá směrem, který chce vidět. Je zaměřením na cíl. 

Pocit, že už to máš, tě uvede mimo časoprostor. Nesoustředíš se tím pádem na budoucnost, ale na přítomnost. To je místo, kde se tvoří. Zároveň tě přenese z prvotní pouhé myšlenky do těla a prožitků.

Vděčnost tě dostane z pocitu, že něco nemáš, k dojmu, že už to máš. Vytvoří pozitivní vibraci a vztah k tomu, co nás přesahuje.

Pustíš to z hlavy, jinak by se vytvořil tlak, který je kontraproduktivní.

Popsaný postup již možná znáte ze zákona přitažlivosti nebo kvantové fyziky.

A co dál?

Když si na to občas vzpomeneš, tak jen poděkuj nebo se usměj a nech to být. Myšlenkou to jen podporuješ, neočekáváš ani neznásilňuješ život. Nediktuješ, jak a kdy se to má stát. Máš objednáno.

Takže vlastně klídek.

Co ale přidáš je, že se budeš soustředit na sebe. Pozoruj, co se začne odehrávat.

Pokud je všechno v pohodě, tak se splnění dříve nebo později dostaví a třeba překvapivým a radostným způsobem.


...Ale když nastane chvíle, že se splnění nedostavuje...

Protože se na to dívám trochu terapeuticky, tak jsem vypozorovala i jiné zajímavé dohry, které stojí za zamyšlení.

Možná si všimneš následujících reakcí:

  • Postupně zjišťuješ, že představa, že už to máš, je pro tebe neuvěřitelná. Nebo se dokonce začíná probouzet svíravý bolestný pocit. Uvědomuješ si, že se dotýká tvého zranitelného místa. Když to nevzdáš a dobře to dopadne, tak očekávej odblok. Někdy lehký, jindy pořádný. I když to může být nepříjemné, je to k dobru věci. Koryto řeky se musí vyčistit od nánosů, aby voda mohla volně plynout. V tom případě je přání podporované, jen ti něco stálo v cestě. Většinou tvé vlastní přesvědčení nebo předsudek.


  • Další variantou je, že tě život začíná postrkovat. Ono totiž, aby se ti to splnilo, tak nestačí čekat na zázrak. Ale udělat patřičné reálné kroky. Probouzí se v tobě síla vzít život do vlastních rukou. Podle toho, co sis přál/a, máš najednou chuť jít studovat, rozeslat životopisy, usmířit se s partnerem, vyhledat si něco o dietách a zdravé výživě, ozvat se přátelům atd.... Pravděpodobně tě to naučí nebát se změny nebo nesnižovat svou hodnotu. Nečekáš tedy na zázrak, ale otevírá se cesta, která vede k cíli. Objevíš léčebnou metodu, knihu, přijde k tobě článek, seminář, navede tě blízký člověk. Cesta může trvat den, měsíc, rok - podle toho jaká je. Ale vždy je pro tebe dobrá.


  • Také se může stát, že ti představa, s kterou si někde v podvědomí pohráváš, vlastně nedělá dobře. Zjišťuješ, že tě trémuje nebo vychyluje z rovnováhy. Přestože si to zdánlivě přeješ, přistihneš se, že naplnění oddaluješ. Chvíli se s tím pereš, až ti dojde, že to proboha nechceš! Objednávku zastavuješ a dostavuje se úleva. V tomto případě ses očividně mýlil/a. Buď jsi omylem chtěl/a vstoupit na cizí cestu, nebo se pleteš v čase. Přeješ si to sice, ale ne teď hned.


  • Pokud se nestane vůbec nic - nic se nenaplní a s tebou to ani nic moc neudělalo, tak to znamená, že to v tvém životě v tuto chvíli nemá co dělat. Buď rád/a, že to tak je, jinak by zároveň s tím mohly přijít i problémy. 


  • V případě, že to není pro tebe dobrá volba, tak přijdou odrazující znamení. Vnímej a pochopíš, zda je to pro tebe vhodné. Nesnaž se za každou cenu dostat někam, kam nepatříš. Musel/a bys za to zaplatit.


Stejným způsobem si můžeš otestovat víc svých malých i velkých přání. Je to dobrá forma sebepoznání a ujasnění svého směrování.


Podle mých zkušeností je však výhodnější si nic nepřát. Ale naplňovat každý den kroky, které vycházejí zevnitř a naplňují tak záměr života.



POUTNÍKOVA CESTA A GENIUS LOCI

Přečíst ukázku z knížky










Vyznat se v sobě, je stejně důležité, jako chápat řeč života. Cesta je cíl.


Další články:

Tvořivá síla je tou, co stvořila vesmír a tvoří ho nadále. Zrovna tak stále tvoří i skrz člověka prostřednictvím jeho myšlenek a činů.

Nejdřív bych se ráda pozastavila nad tím, jak vzniká nadváha. Naše těla jsou přirozeně stavěná na normální štíhlou a zároveň silnou podobu. Co s nimi časem uděláme, je naše práce. Ale když už se nám to stane, tak cesta zpět může být jednoduchá a příjemná.

Jsme pozoruhodné bytosti, máme však jednu zvláštní vlastnost. Dovedeme si mnoho věcí nalhávat. Překrýváme často pravdu jako "pokrytci". Dokonce tak, že sami nevíme, co vlastně cítíme. To ale vůbec nevadí, protože k tomu máme úžasný nástroj - naše tělo.

Všimli jste si někdy, jak působí vaše nálada na ostatní lidi a vůbec na váš den? Je očividné, že naším osobním vyzařováním si můžeme přivést do života štěstí a naopak stažením se, ho od sebe odpuzujeme.

Je možné, že si něco přeješ, co se ti v životě nedostává. Vyzkoušej si malý experiment. Prověříš si, jestli je to přání podporované, nebo se mýlíš, anebo dokonce zjistíš, že si to vlastně nepřeješ.

Asi se shodneme na tom, že problém je něco, co vnímáme jako nežádoucí v našem životě. Co tam nechceme mít ...ani vidět, ani slyšet. Vytváří zádrhel, překážku v doposavad plynoucím toku. Jak se k tomu můžeme postavit?

Lidské tělo je zranitelné a stejně tak naše psychika. Když máme zranění na těle, tak ho jednoduše ošetříme a necháme ránu zahojit. Ale v případě zraněné duše, jsme často bezradní. Jak je to možné? Přitom jde o stejný princip.

Někdy tápeme a nejsme si jisti, jakou cestou se vydat. Jindy zas o něco usilujeme, ale přesto se nedaří. Dokonce se objevují nezdolatelné překážky a my čelíme vnitřním konfliktům. Jak se tedy vyznat v sobě a jak si přeložit řeč životních situací?

Každý jsme jedinečný a přišli jsme si do života něco konkrétního prožít. Během našeho vymezeného času si přejeme něco poznat, pochopit a také se projevit. Často se ale stává, že jsme tolik normalizovaní společností, že se svému životnímu plánu a úkolu můžeme vzdálit.