Když hovoří život

07.04.2017

Někdy tápeme a nejsme si jisti, jakou cestou se vydat. Jindy zas o něco usilujeme, ale přesto se nedaří. Dokonce se objevují nezdolatelné překážky a my čelíme vnitřním konfliktům. Jak se tedy vyznat v sobě a jak si přeložit řeč životních situací?

Dialog mezi životem a námi

Představme si, život je živý organismus. Jednotlivé děje nejsou nahodilým chaotickým nesmyslem, ale vše je vedeno inteligentní silou, která je obsažena ve všem. Zdá se, že tato síla s námi vede neustálý dialog. Ke své řeči má mnoho nástrojů.

Jak hovoří život?

  • skrze ostatní lidi
  • vytvořením nečekaných situací
  • přes sny ve spánku
  • vnitřním hlasem, svědomím
  • psychickým napětím
  • fyzickými příznaky nebo nemocemi
  • vybízí, postrkuje, nabízí, projevuje vnitřní touhu, otevírá dveře
  • klade překážky, blokuje i zastavuje, zavírá dveře
  • když má přijít nová kapitola života, tak vytváří změnu okolností


Zajímavé je, jak reagujeme my. Většinou se změnám bráníme, předstíráme, že neslyšíme, neradi vystupujeme z komfortní zóny, často jsme v rezistenci nebo dokonce odporu. Upřesnostňujeme pohodu před vlastním vývojem a novým pochopením. 

Pokud o něco usilujeme, tak jsme netrpěliví a když to získáme, tak jsme často nevděční a chceme víc. Někdy jedeme příliš rychle a zbrkle, jindy se zas loudáme. Bráníme se pokroku a vláčíme za sebou staré harampádí minulosti. Tím nechci říct, že je to s námi tak špatné, jen upozornit na úskalí lidské povahy. 

Hovor z naší strany vypadá asi takto:

  • chci
  • nechci
  • až zítra
  • proč?

Nepřipomíná vám to malé děti?

A proč ne? Jsme děti života..














POUTNÍKOVA CESTA A GENIUS LOCI

Přečíst ukázku z knížky




Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá

Této staré moudrosti se učíme. Poznáváme přičinu a následek svých činů. S každou novou událostí víc chápeme sebe a život.

Protože je vše nejlépe pochopitelné na příkladu, tak si předveďme takový fiktivní dialog:

Martin není ve své práci příliš spokojený, asi by to chtělo nějakou změnu, ale nejde o nic vážného, tak co... Martin tedy říká: Nechám to tak, jak to je.

Život má jiné plány a tak mu zvýší náklady na život. Nejdřív přijde nutný servis auta, potom platba daní, které převýšily jeho možnosti.

Martin platí a není mu to po chuti. Zjišťuje, že je v mínusu. Podívá se na pár pracovních inzerátů, ale pak to vzdává.

Život odpovídá nutnou návštěvou zubaře, účet je velký. Rozbité brýle, zvýšení nájmu, pračka dosloužila, konflikty se šéfem, v práci pocit vyhoření.

Martin zažívá existenční tíseň. Pod tlakem se začíná více zajímat o pracovní možnosti. Počítá náklady a příjmy. Uvědomuje si, že v současné práci nevyužívá plně svůj potenciál. Situací se hodně zabývá a upírá zájem přednostně tímto směrem. Má otevřené oči a soustředí se na řešení. Začíná být ochoten ke změně.

Život ještě chvíli vyčkává, až bude Martin vnitřně rozhodnutý. Pak posílá kamaráda s nabídkou pracovního místa, které lépe odpovídá jeho dovednostem i finančním nárokům.

Takže zde dobře platí:

Neuč se, život tě naučí

Ano, jen to není vždy tak jednoduché a čitelné jako tato malá ukázka, která jen vysvětluje princip.

Velké náklady na život mohou v jiném případě vybízet ke střídmosti a bdělosti nebo vést k ušlechtilejším cílům a povznést se nad zaujetím hmotou. Je to různé, případ od případu. Ne vždy bývá hlas života pochopen tak rychle, jako se to povedlo Martinovi.

Když nás situace vybízí

Vyslyšme tedy - když nás situace vybízí, ať je to k vykročení nebo k pozastavení. Neznáme celý plán, ale s odstupem času to vše bude dávat smysl. Nemusíme se zlobit nad osudem ani tlačit, když to zrovna nejde. Důvěřujem vlně, která nás nese.

Stačí bedlivě a vědomě vnímat veškerou řeč života. Náhodně vyslechnutý rozhovor, přečtený článek, odkaz ze shlédnutého filmu, problémy nebo úspěchy přátel, vnitřní tendence. Sledovat, co nás nadchne a povznáší a co naopak již unavuje nebo nudí.



Autorka textu: Monika Micajová

Konzultace - průvodce sebepoznáním a spoluúčast při orientaci v životních situacích.

Vyznat se v sobě, je stejně důležité, jako chápat řeč života. Cesta je cíl.


Další články:

 

Tvořivá síla je tou, co stvořila vesmír a tvoří ho nadále. Zrovna tak stále tvoří i skrz člověka prostřednictvím jeho myšlenek a činů.

Nejdřív bych se ráda pozastavila nad tím, jak vzniká nadváha. Naše těla jsou přirozeně stavěná na normální štíhlou a zároveň silnou podobu. Co s nimi časem uděláme, je naše práce. Ale když už se nám to stane, tak cesta zpět může být jednoduchá a příjemná.

Jsme pozoruhodné bytosti, máme však jednu zvláštní vlastnost. Dovedeme si mnoho věcí nalhávat. Překrýváme často pravdu jako "pokrytci". Dokonce tak, že sami nevíme, co vlastně cítíme. To ale vůbec nevadí, protože k tomu máme úžasný nástroj - naše tělo.

Všimli jste si někdy, jak působí vaše nálada na ostatní lidi a vůbec na váš den? Je očividné, že naším osobním vyzařováním si můžeme přivést do života štěstí a naopak stažením se, ho od sebe odpuzujeme.

Je možné, že si něco přeješ, co se ti v životě nedostává. Vyzkoušej si malý experiment. Prověříš si, jestli je to přání podporované, nebo se mýlíš, anebo dokonce zjistíš, že si to vlastně nepřeješ.

Asi se shodneme na tom, že problém je něco, co vnímáme jako nežádoucí v našem životě. Co tam nechceme mít ...ani vidět, ani slyšet. Vytváří zádrhel, překážku v doposavad plynoucím toku. Jak se k tomu můžeme postavit?

Lidské tělo je zranitelné a stejně tak naše psychika. Když máme zranění na těle, tak ho jednoduše ošetříme a necháme ránu zahojit. Ale v případě zraněné duše, jsme často bezradní. Jak je to možné? Přitom jde o stejný princip.

Někdy tápeme a nejsme si jisti, jakou cestou se vydat. Jindy zas o něco usilujeme, ale přesto se nedaří. Dokonce se objevují nezdolatelné překážky a my čelíme vnitřním konfliktům. Jak se tedy vyznat v sobě a jak si přeložit řeč životních situací?

Každý jsme jedinečný a přišli jsme si do života něco konkrétního prožít. Během našeho vymezeného času si přejeme něco poznat, pochopit a také se projevit. Často se ale stává, že jsme tolik normalizovaní společností, že se svému životnímu plánu a úkolu můžeme vzdálit.