Jak na problém?

18.05.2017

Asi se shodneme na tom, že problém je něco, co vnímáme jako nežádoucí v našem životě. Co tam nechceme mít ...ani vidět, ani slyšet. Vytváří zádrhel, překážku v doposavad plynoucím toku. Jak se k tomu můžeme postavit?


Překážka


Když problém nazveme překážkou, víc se nám objasní, co s takovou překážkou udělat. Můžeme ji přelézt, podlézt, odstranit.. Řešení bude určitě mnoho. Ale rozhodně se před nás rozprostřela situace, která vyžaduje pozornost. My se podle naší svobodné vůle můžeme zachovat jakkoliv. Dokonce je možné se pokusit situaci ignorovat nebo si nalhávat, že zas tak o moc nejde. 


Obvyklé lidské reakce jsou:

  • emoce (zděšení, vztekání, smutek, sebelítost...)
  • stagnace (zastavení, odevzdání se "osudu", beznaděj)
  • nalhávání si (pozitivní myšlení, předstírání, že nám to nevadí, ignorace skutečnosti)

Je možné si klidně projít výše zmíněnými reakcemi, v libovolném pořadí. Můžeme i propadnout beznaději a chvíli vyčkat. Ale dříve nebo později nás situace znovu vybídne, abychom pokračovali.


Nedávno jsem pozorovala dění na horolezecké stěně. Počínání účastníků bylo jako alegorie na život. Stoupali výš a výš. Většina zdatní, jiní malí nebo slabší a někteří s nadváhou. Přesto všichni podle svých možností pokračovali v cestě. Každý nový posun vyžadoval bdělé soustředění, přítomnost a schopnost okamžitého řešení situace. Někdo hbitě, jiný roztřeseně. Ale co měli společného? 

Odvahu. Sílu se s každým novým krokem/problémem/překážkou vypořádat a vynalézt řešení pro svůj posun vzhůru.


POUTNÍKOVA CESTA A GENIUS LOCI

Přečíst ukázku z knížky





Plná pozornost

Výborně se osvědčuje - se na situaci, která se nám jeví jako problém, plně soustředit. Představme si to jako uzel, který je potřeba rozvázat. Je dobré se na něj podívat ze všech stran. Chvíli se jím zabývat, přemýšlet. Povídat si o tom s blízkými lidmi. Hledat řešení a nebát se mýlit. Snažit se porozumět významu a zhodnotit možnosti. Dojít k uvědomění.

Nesoustředit se poraženecky, nestěžovat si nebo se litovat. Ani rozčilování a boj nepomáhá. Jen zacílit pozornost, soustředit se a vnímat. V toku života se objevil zádrhel. Na nás je, ho rozmotat.

 A pak to na chvíli nechat být. Velice brzy se řešení začne nabízet. Buď dostanete "nápad", nebo vám do rukou přijde článek na dané téma. Často se začne vyjasňovat při rozhovoru s kamarádem. A překvapivě - se situace běžně spraví i sama. Jaksi se rozuzlí a tok odblokuje. Je to na principu - "Tlucte a bude vám otevřeno", "Kdo se ptá, dostává odpovědi". Člověku dojde, kde dělal chybu, jak je možné upravit svůj postoj, co je potřeba udělat. Nečekejte naráz rozvázání všech uzlů, ale posun vpřed. Podobně jako na zmiňované horolezecké stěně.


A jedno důležité upozornění, vlastně klíč:

Nesoustředíme se na problém, ale na řešení!

Na co zaměřujeme svou pozornost, to roste. Nechceme, aby problém rostl a my ho posilovali. Záměrem je řešení.

Jsou věci, které máme v lásce. Pak jsou ty, které v lásce nemáme. Ty, co nejsou "v lásce", se ocitají mimo kruh našeho životního pole a uvadají na nedostatek energie. Když je přijmeme do kruhu, v tu chvíli je vidíme a může docházet k uvědomění a tím k samoléčení. 

Tímto způsobem je možné léčit tělo, duši, situace nebo vztahy. Od těch nejmenších problémů, po větší. Máme v sobě mocný nástroj - pozornost. Kvantové zákony fungují přesně a jasně.



Vyznat se v sobě, je stejně důležité, jako chápat řeč života. Cesta je cíl.


Další články:

Tvořivá síla je tou, co stvořila vesmír a tvoří ho nadále. Zrovna tak stále tvoří i skrz člověka prostřednictvím jeho myšlenek a činů.

Nejdřív bych se ráda pozastavila nad tím, jak vzniká nadváha. Naše těla jsou přirozeně stavěná na normální štíhlou a zároveň silnou podobu. Co s nimi časem uděláme, je naše práce. Ale když už se nám to stane, tak cesta zpět může být jednoduchá a příjemná.

Jsme pozoruhodné bytosti, máme však jednu zvláštní vlastnost. Dovedeme si mnoho věcí nalhávat. Překrýváme často pravdu jako "pokrytci". Dokonce tak, že sami nevíme, co vlastně cítíme. To ale vůbec nevadí, protože k tomu máme úžasný nástroj - naše tělo.

Všimli jste si někdy, jak působí vaše nálada na ostatní lidi a vůbec na váš den? Je očividné, že naším osobním vyzařováním si můžeme přivést do života štěstí a naopak stažením se, ho od sebe odpuzujeme.

Je možné, že si něco přeješ, co se ti v životě nedostává. Vyzkoušej si malý experiment. Prověříš si, jestli je to přání podporované, nebo se mýlíš, anebo dokonce zjistíš, že si to vlastně nepřeješ.

Asi se shodneme na tom, že problém je něco, co vnímáme jako nežádoucí v našem životě. Co tam nechceme mít ...ani vidět, ani slyšet. Vytváří zádrhel, překážku v doposavad plynoucím toku. Jak se k tomu můžeme postavit?

Lidské tělo je zranitelné a stejně tak naše psychika. Když máme zranění na těle, tak ho jednoduše ošetříme a necháme ránu zahojit. Ale v případě zraněné duše, jsme často bezradní. Jak je to možné? Přitom jde o stejný princip.

Někdy tápeme a nejsme si jisti, jakou cestou se vydat. Jindy zas o něco usilujeme, ale přesto se nedaří. Dokonce se objevují nezdolatelné překážky a my čelíme vnitřním konfliktům. Jak se tedy vyznat v sobě a jak si přeložit řeč životních situací?

Každý jsme jedinečný a přišli jsme si do života něco konkrétního prožít. Během našeho vymezeného času si přejeme něco poznat, pochopit a také se projevit. Často se ale stává, že jsme tolik normalizovaní společností, že se svému životnímu plánu a úkolu můžeme vzdálit.